Na motivy lidových zvyků a obyčejů.

Dny se prodlužují, země se probouzí ze zimního spánku, lidé oslavují období Velikonoc.
Holčička Andulka, poučena babičkou - se snaží úzkostlivě dodržovat řadu rituálů a zvyků, které jsou spojeny s oslavou probouzející se přírody.

"O jedno vejce se má každý rozdělit - jednu polovičku snísti sám - druhou jinému dát - vzpomene-li si, když zabloudí, s kým vajíčko jedl - najde cestu...", a tak snězením vajíčka, zpečetí Andulka nové přátelství s Pepinou, která jí zasvětí do obyčejů jakými je vynášení moreny ( zimy ) či přinášení líta ( jara )

Pepínina touha po pokladu je ale větší než její víra v nové přátelství, a tak Andulku zradí.
Zaslepena vidinou perel a pokladu se vydá do podzemní říše elfů a královny Mab.
V podzemí, mají elfíci plné ruce práce s posledním rovnáním a vycíděním okvětních lístků, úpravou cibulek či nalíváním vůní do květů. Tam jsou stříbrem sněženky, zlatem pampelišky a perlami kočičky.

Pepina se dozví, že královna říše elfů - Mab je už po tisíciletí smutná , protože lidé na ní zapomínají a přestávají dodržovat rituály - spojené s obdivem a pokorou k přírodě, kterými ji kdysi uctívali.

Kdysi královna plakala slzy smutku, které se měnily v perly.

Poblouzněna vidinou perlel, se Pepina propadne přímo do jeskyně dvouhlavého skřeta Kudibala, toho, který po léta kradl všechny slzy - perly a poklady pilně střádal. Kudibal vetřelce zajme a začaruje v žábu.

Mezitím, Andulka obdaruje skřítka Puka medem - aby ho nepoštípaly včely.
Skřítek z vděku pomůže Andulce zachránit elfí říši před zánikem a rozesmát královnu Mab.

...a jak to dopadne s hamižnou a zakletou Pepinou a zlým skřetem Kudibalem, zda elfíci stačí protlačit kytičky na svět

v tu pravou chvíli - aby je nežehl mráz a na kolik zapomenutých zvyků si vzpomene Andulka...

Scénář a režie: Jan Prokeš
Výprava: Luboš Sobotka